Je to první genocida z prvních skutečných, velkých a kolektivních tragédií muslimů, k níž došlo v průběhu a po Velké (nebo) Vídeňské válce mezi Osmanskou říší a Rakouskem.
Vzhledem k tomu, že Turci ve válce ztratili všechnu vládu a sílu v Maďarsku, Slavonii, Lice, Krbavě, Dalmácii a Boce Kotorské, všichni muslimové, kterým se z těchto zemí a regionů nepodařilo včas ustoupit do Bosny a jiných částí jižně od Sávy a Dunaje byli, velmi rychle, stejně jako muslimové ve Španělsku před dvěma sty lety, zabiti, vyhnání, asimilováni a násilně pokatoličtěno.
Iniciátorem a organizátorem první genocidy byla Církev.
Stejně jako o dvě století dříve ve Španělsku, všechny zařízení islámské materiální a náboženské kultury a civilizace: hřbitovy (Mezaristan), mauzolea (Turbe), budovy súfíjských bratrstv (Tekije), knihovny (Kutubhana), lázně (Hamami), kryté trhy (Bedestan), stravovny a hostely pro poutníky a pro chudé (Imaret), domy pro hosty (Misafirhane), hodinové věže (Sahat-Kule), mešity (Džamije), náboženské školy (Medrese), fotnány (Sebilj), jídelny při hlavních cestách pro karavany (Karavan-seraj) a hostinců (Han) na uzemmí Maďarska, Slavonie, Liky, Udbiny, Krbavy, Dalmácie a Boky Kotorské byly poškozeny a zničeny.
Muslimové a všechny jejich posvátné budovy, za pouhých šestnáct let křesťanské vlády (1683-1699), nemohla zachovat a zachránit skutečnost, že muslimové před touto katastrofou po sto šedesát let (od roku 1526 do roku 1683) ovládali stejné země a regiony a křesťanům zaručili všechny lidské, náboženské, kulturní a hospodářská práva.
K první genocidě muslimů je nutno říci, že válka probíhala mezi Tureckem a Rakouskem, ale že oběťmi byli muslimští Bosňáci.
DRUHÁ GENOCIDA proti bosenským muslimům se odehrála na přelomu 17. a 18. století, přesněji 1711 v předvečer Štědrého dne.
Té noci se událo takzvaný "vyšetřování poturčenců", kdy přibližně 1000 muslimů, kolik jich v souladu s příslušnými důkazy, tehdy žilo v oblasti "Staré Černé Hory", která byla tvořena pouze čtyřmi oblastmi se sídlem v Cetinje, tito muslimové byli zabiti nebo uprchli do Nikšiće a obce Tudemili poblíž města Bar.
Stratég, myšlenkový promotér a činitel druhé genocidy proti muslimům, na dnešním území Černé Hory, byla opět Církev, ale nikoliv katolická, nýbrž pravoslavná.
K tomuto existují dvě nezvratné svědectví: za prvé, "vyšetřování poturčenců", vytvořila genocidu muslimů, která začala v předvečer Štědrého dne, který je největší a nejsvětější křesťanský svátek, a za druhé, tato událost, "vyšetřování poturčenců" opěvoval vladika - největší církevní hodnostář a básník Petar II Petrović Njegoš v Horském věnci.
On tímto dal ideologii, epické pozadí a vzor pro všechny následné genocidy proti muslimům v Srbsku, Sandžaku, Černé Hoře a Bosně .
Njegoš největší srbsko-černohorský básník a jako vladika, neboli nositel nejvyšší náboženské i světské vlády, opěvoval, posvětil a v nejvznešenější dílo učinil genocidu, což mezinárodně uznaný trestný čin, který je: vědomé, úmyslné a plánované úplné či částečné zničení národní, etnické, rasové, anebo náboženské skupiny.
Motivem pro spáchání genocidy jsou touha po kořisti, zotročení, rasová národnostní a náboženská nenávist a předsudky. Všechny tyto motivy jsou opěvovány v nesčetněkrát v Horském věnci.
TŘETÍ GENOCIDA proti bosenským muslimům, kterou srbský historik a diplomat Stojan Novaković označil jako "obecné vyhlazování Turků - muslimů z národa" probíhalo na území Srbska mezi lety 1804 až 1820 v důsledku Prvního a Druhého srbského povstání.
Ve skutečnosti, od počátku 19. století, Srbsko a Černá Hora pronásledovaly a vraždily muslimy, chtěli vytvořit svůj vlastní národní stát a neustále expandovali na území muslimů (celý západ Srbska byl již několik století muslimský).
Takže, genocida a devastace jsou v jejich vztahu k muslimům neustálým strategickým cílem v rámci politiky Srbska a Černé Hory v průběhu 19. a 20. století.
Navíc kromě Pravoslavné církve, která od Druhé genocidy hraje klíčovou roli ve Třetí genocidě muslimů (i těch dalších) se přidávají historici a politici, a samozřejmě, také básníci jako byl Njegoš.
ČTVRTÁ GENOCIDA proti bosenským muslimům se odehrála v období mezi lety 1830 až 1867, jako důsledek Hatišerifa z roku 1830 a jeho anexe z roku 1833, kterou se Srbsko zbavilo statutu vazalského autonomního knížectví v rámci Osmanské říše, ale také dostalo možnost vyhnat muslimy z Užice, Šabce, Sokola a Bělehradu, což bylo prováděno od roku 1862 do roku 1867.
Všichni vyhnaní muslimové Porta se usadili v Bosně a postavili dvě nové obce - Horní a Dolní Aziziju, resp. Bosanski Šamac a Orašje.
PÁTÁ GENOCIDA proti muslimům, především Albáncům a Turkům, proběhla na území Srbska a Černé Hory mezi lety 1876 a 1878.
Po povstání v Hercegovině vedených s pomocí Srbska a Černé Hory, dostávají na Berlínském kongresu (1878) na základě svého rozhodnutí, bývalé autonomní knížectví Srbsko a Černá Hora plnou národní nezávislost, ale také výrazné rozšíření území.
To znamená, že srbská území se rozšíří na jih o okresy Niš, Pirot, Prokuplje, Šabac, Kuršumljija, Toplica a Vranje (Toplica a Vranje bylo čistě muslimské, a to hlavně albánské, ostatní oblasti byly obydleny většinou etnickými Srby muslimského vyznání a Bosňáky s trochou Albánců), a Černá Hora se rozšířila na západ o části Hercegoviny (Nikšić, Grahovo, Bileće, Trebinje - šlo o oblasti obydlené Bosňáky).
Ve všech těchto okresech a krajích jsou muslimové okamžitě úplně vyhubeni, a to navzdory skutečnosti, že Srbsko v souladu s rozhodnutími Berlínského kongresu, se zavázala respektovat svobodu náboženství muslimů.
Oblasti dnešního jižního Srbska byly tímto genocidním činem úplně opuštěny a bez populace, což vedlo k ležení ladem zemědělské půdy, což způsobilo velikou škodu, ale nenávist k muslimům byla větší a silnější než jakýkoliv prospěch a zájem.
Město Nikšić (dnes v Černé Hoře) v roce 1876 obývané z 98% muslimskými Bosňáky - od roku 1879 toto město bylo bez Bosňáků, protože Nikšić muslimové zahájili k velký exodus do Turecka, Sandžaku, Albánie, Kosova a Bosny - kvůli tlaku nové černohorské vlády, která Bosňáky-muslimy vyhnala do Turecka.
V období od roku 1862 do roku 1878, za šestnáct let, zmizelo několik stovek mešit, mnohé z Sahat-Kulí, Misafirhane, Imareti, Karavanserají, hostinců, Bedestanů, Sebiljů a Kutubhanů, v Bělehradě, Šabci, Užici, Sokolu, Niši, Pirotu a Vranju, setjně jako se před méně než dvěmi stoletími dělo na území Maďarska, Liky, Kordunu, Udbiny, Dalmácie a Boky.
Takže, dvě genocidy, uskutečněné dvěma různými nepřáteli a v jiném období skončily naprosto stejně.
ŠESTÁ GENOCIDA proti muslimům byla výsledkem rakousko-maďarské okupace Bosny a Hercegoviny.
Ačkoliv bylo Rakousko-Uhersko právní stát, který zaručoval všem občanům základní náboženské a duchovní, fyzikální, biologické a materiálně-vlastnická práva, muslimové (Bosňáci) byli zpočátku proti okupaci Rakousko-Uherskem všemi dostupnými prostředky.
Bosňáci začali bezprostředně po začátku, ale i v průběhu okupace, emigrovat do Turecka, Sandžaku, Kosova a Makedonie (1878-1910), kde stále byla osmanská nadvláda.
Tímto došlo k poklesu muslimské populace v celkové populaci Bosny a Hercegoviny.
Podle sčítání lidu z roku 1879, muslimové tvořily téměř 39% obyvatelstva Bosny a Hercegoviny, ale jejich podíl v populaci v roce 1910 klesl na zhruba 32%.
SEDMÁ GENOCIDA muslimů ze Sandžaku a Černé Hory, stejně jako pokus o násilnou konverzí 12.500 muslimů v Plavu a Gusinju, ti co nechtěli cca 850 bylo zastřeleno.
Tento násilný pokus je přímým důsledkem První a Druhé Balkánské války (1912-1913).
Byla to sedmá genocida proti muslimům na Balkáně, a první proti muslimům ze Sandžaku, protože tam nebyla vláda, která by je ochránila.
OSMÁ GENOCIDA proti muslimům trval od vzniku Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v roce 1918 až do pádu království Jugoslávie v roce 1941.
Jelikož životy muslimů v první Jugoslávii neměly žádnou hodnotu, nicméně, byl obzvlášť těžký pro muslimy Sandžaku a východní Hercegoviny - v obci Šahovići, v okrese Bijelo Polje v Sandžaku 07. 11. 1924 během muslimského Svátku oběti, a to bez jakéhokoli důvodu Černohorci zabili 2500 muslimských Bosňáků.
Podle vzpomínek některých přeživších Bosňáků bylo slyšet jak jeden Černohorec, když uviděl starého muslima jak poráží obětní zvíře (kráva nebo beran) řekl druhému Černohorci: "Vidím, že Turek poráží obětní zvíře, on bude naše obětní zvíře."
Nevinného starého muže oběsili a stáhli z kůže zaživa a vyndali mu srdce a hodili ho psu, aby je snědl, pes srdce očichal a nechtěl je jíst, a ten černohorský vrah-řezník řekl: "Ani pes nechce turecké srdce!"
Toto vše bylo zaměřeno na etnické čistky a změnu etnicko-náboženské mapy.
V průběhu roku 1925, 50,000 Bosňáků emigrovalo ze Sandžaku do několika měst Turecka.V Hercegovině královskými výbory během 90 let zakázkou, plánem a systémem, bylo více než tři tisíce mimosoudních a neobjevených, ale i tak dobře známých vražd, samozřejmě vykonaných na muslimech. Tyto vraždy a zastrašování měli vliv na změnu etnického složení východní Hercegoviny na úkor muslimů, a ve prospěch Srbů a Černohorců.
DEVÁTÁ GENOCIDA proti muslimům probíhala od roku 1941 do roku 1945.
Podle do teď probíhajícímu výzkumu Kocoviće, Zerjaviće, Dedijera a Miletiće (všichni nemuslimové), že Druhá světová válka vzala život 103.000 muslimům, neboli 8,1% muslimské populace.
Většina muslimů ve válce zemřela rukou četniků (srbské milice) nebo sousedů, kteří použili nůž a zabíjeli je na prahu domů, na nádvoří a na poli.
Během prvních devíti genocid se muslimové nebránili se zbraní v ruce proti útokům vrahů a darebáků.
Ba naopak od roku 1683 do roku 1992, tedy plných 309 let, muslimové (Bosňáci) očekávali, že řezníci a zločinci řeknou: "omlouváme se, že vás zabíjíme a v budoucnu budeme mít s vámi soucit." A to se nikdy nestalo, a to byla největší iluze, klam a sebeklam Bosňáků.
DESÁTÁ GENOCIDA, ta nejbrutálnější, nejnemilosrdnější a největší genocida proti muslimům v Bosně a Hercegovině trvá od dubna 1992.
V mnoha ohledech je tvrdší než předchozích devět - krutější, surovější, širší a hlubší rozsahem od všech v celé minulosti.
Jedná se o první genocidu muslimů, ve kterém nějakým způsobem, pracuje Srbsko a Černá Hora s Chorvatskem současně.
V předchozím devíti genocidách nikdy oba sousedé - Srbsko a Chorvatsko - dohromady a současně nečinili genocidu proti muslimům.
Nicméně, i přes všechno utrpení, pronásledování a zabíjení muslimů v této - desáté genocidě, se Bosňáci poprvé, jako národ, organizovaný, s armádou, policií, politikou a státem všemi prostředky bojovali proti Četníkům a Ustašovcům, tedy jedinými argumenty, kterým tito nepřátelé rozumí a uznávají.
Během války 1992-1995 bylo zabito 250.000 Muslimů-Bosňáků.
Nesmíme opomenout, že chorvatsko-katoličtí Ustašovci (HVO) stojí například za zničením mostarského mostu, kde zahynulo mnoho Bosňáků.
Tato 10. genocida, rozsahem, strukturou plánování a zločiny předčil všechny předchozí.
To zahrnovalo: genocidu, etnocidu, urbicidu, kulturocidu, znásilnění, násilnou christianizaci a vše ostatní, co si zdravý rozum nemůže představit. Některé z výsledků 10. genocidy jsou:
- počet usmrcených Bosňanů více než 200.000 z nichž více než 22.000 dětí;
- počet raněných: 240.000, z toho 52.000 děti;
- počet handicapovaných 100,600, z nichž více než 4000 dětí;
- vysídlených: 1,225,000, ve více než sto zemích po celém světě;
- vysídlených v Bosně a Hercegovině je 850000;
- počet znásilněných žen, 40000;
- počet pohřešovaných osob: 53,600, z toho 28,420 ze Srebrenice a Žepe;
- počet vesnic, které byly zcela zničeny: 475;
- počet měst, které byly okupované: 61;
- Procento zničeného bytového fondu je asi 36%
- Pouze v Srebrenici, během sedmi dní v červenci 1995 bylo zabito a odvedeno 10,748 lidí (většinou muži), a zbytek populace Bosňáků bylo ztraceno.
- Hlavní město Sarajevo bylo obléháno: 1472 dny, kdy nic nemohlo ani dovnitř ani ven bez souhlasu agresora .... a tak dále.
10. GENOCIDA NESKONČILA, ALE STÁLE TRVÁ
Jakto ?
Stále existuje tzv. entita Republika Srbská, která je postavena na lágrech smrti, kde bylo zabito mnoho mužů, žen a dětí, ženy byly tam znásilňovány.
RS je postavená také na masových hrobech, které jsou na území této entity rozesety a mnoho z nich není ani objeveno.
RS slaví 9. leden jako "Den Republiky Srbské", je to ale den, kdy vrazi oslavují svoje zločiny.
