Po reconquistě, tedy „znovudobytí“ poloostrova katolíky, už na toleranci mnoho místa nezbylo.
Královna Izabela I. byla neúprosná a ve snaze deislamizovat svou říši rychle zapomněla na vděk Židům, kteří jí pomohli v křižáckém tažení. (Nesmysl, Židé byli křižáky vražděni)
Nejen muslimové, ale i Židé dostali jednoznačně na výběr – pokřtít se, odejít do exilu, nebo zemřít.
Odešlo přes dvě stě tisíc lidí, což negativně poznamenalo ekonomiku nového království. (Zbytek byl pobit, jen malá část se nechala pokřtít)
Ti, kteří konvertovali, se zřejmě nezdáli dostatečně oddaní nové víře a byli neustále sledováni a vyšetřováni. (Často byli zabiti)
Dnes už není pochyb, že španělský katolický fanatismus stvořil inkvizici s nejtvrdšími a nejkrutějšími regulemi.
„Boží“ a královští bojovníci vyráželi do boje vyzbrojení Příručkou inkvizitora, která je kromě jiného utvrzovala, že poprava je vlastně dobrodiním.
I ona pověstná španělská bota pochází z této pochmurné doby!
To, co začalo původně jen jako válka proti nekřesťanům a nedostatečně přesvědčeným křesťanům, přerostlo v celkovou nenávist k bigamii, homosexualitě, bisexualitě a údajnému čarodějnictví.
Španělské koruně se podařilo vybudovat mysterium teroru, kde měl každý strach z každého a každý udával každého.
Statistické odhady řádění nikým nekontrolované inkvizice ve Španělském království jsou neúprosné: za necelých čtyři sta let mělo jen asi dvacet tisíc lidí to štěstí, že nad nimi vyřkli „mírný“ rozsudek o tělesném trestu.
Přibližně třicet tisíc uniklo smrti doživotím v žaláři, kde mohli zpytovat svoje „černé“ svědomí.
Dalších dvacet tisíc zemřelo oběšením nebo nepřežilo mučení při výsleších.
Očistný oheň na hranicích měl spasit asi třicet pět tisíc zbloudilých duší.
(Čísla byly pravděpodobně vyšší, neboť např. romské oběti se pořádně nepočítaly nikde)
A asi „jen“ nějakých pět milionů hříšníků bylo posláno do vyhnanství. (Ti uprchli hlavně do muslimského světa)...
