CO PŘEDCHÁZELO ?
8. června 1991 Džochar Dudajev jednostranně vyhlásil nezávislost Čečenské republiky Ičkerie na SSSR
27. října 1991 se konaly v zemi volby spojené s referendem o budoucím
osudu země. V referendu a volbách zvítězili zastánci samostatnosti v
čele s Džocharem Dudajevem.
Jeho průběh byla ale prohlášen za chaotický a výsledek sporný. Přesto,
že mezinárodní pozorovatelé hodnotili volby jako svobodné a spravedlivé,
přiznali, že byly velmi těžko kontrolovatelné, protože mnoho voličů
nemělo průkazy totožnosti. Z početného ruského obyvatelstva však
nehlasoval téměř nikdo.
V roce 1992 Dudajevem sestavená vláda odmítla podepsat smlouvu o federaci s Ruskem, čímž čečenská
část bývalé Čečensko-ingušské ASSR vyhlásila jednostranně nezávislost
na Rusku, zatímco Ingušská část se vyslovila pro setrvání jako autonomní
stát v rámci Ruské federace.
12.03.1992 vstoupila v platnost první čečenská ústava, vypracovaná
s pomocí pobaltských právníků a vymezující zemi jako "nezávislý sekulární stát".
POLITICKÁ KRIZE V ČRI 1993
Na jaře roku 1993, se v ČRI prudce zhoršily rozpory mezi prezidentem Dudajevem a parlamentem.
17.dubna 1993 Dudayev oznámil rozpuštění parlamentu, ústavního soudu a ministerstva vnitra.
4.června
ozbrojení Dudajvci pod vedením Šamila Basajeva zachvátili městskou radu v Grozném, kde se konala schůze parlamentu a Ústavního soudu; Tak, v ČRI došlo k převratu.
Takže v
ústavě přijaté v loňském roce došlo ke změnám a v zemi zavedla režim
osobní moci Dudajeva, která trvala až do srpna 1994, kdy byla moc vrácena
zákonodárné moci - parlamentu.
FORMOVÁNÍ PROTIDUDAJEVSKÉ OPOZICE MEZI LETY 1993 A 1994
Po
převratu 4. červen 1993, v severních regionech Čečenska, které jsou mimo kontrolu
vlády v Grozném, vytvořili ozbrojenou protidudajevskou opozici,
která začala ozbrojený boj proti režimu Dudajeva.
První opoziční organizace Výbor Národní Spásy, který učinil několik ozbrojených akcí, ale byl brzy poražen a rozpadl se.
Na
jeho místo přišla k Prozatímní rada Čečenské republiky v čele s
Umarem Avturchanovem, sám se prohlásil za jediný legitimní orgán na území
Čečenska.
Prozatimní rada Čečenské republiky jako takové uznály ruské úřady, aby jí poskytly plnou podporou (včetně zbraní a dobrovolníků).
CESTA K VÁLCE S RUSKEM (POHLED RUSKÝ I POHLED ČEČENSKÝ)
Od léta roku 1994 v Čečensku, propukly boje mezi věrnými Dudajevovi a opozicí Prozatímního rady Čečenské republiky, která byla neoficiálně podporována Ruskem.
Dudajevovci řídily útočné operace proti opozičním silám v Horním Těreku a okresu Urus-Martan. Byly doprovázeny značnými ztrátami na obou stranách používali své tanky, dělostřelectvo a minomety.
Obě síly byly přibližně stejné, a žádná z nich nemohla získat převahu v boji.
26.listopadu opozice potřetí neúspěšně zaútočil Grozného.
Dudajevci zajali řadu ruských vojáků, " kteří bojovali na straně opozice" na základě smlouvy s Federální zpravodajskou službou.
Podle čečenského novináře Adlana Chasanova jedním z nejzávažnějších
důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl i tranzit kaspické ropy přes
čečenské území, což Rusko dosud popírá.
V létě 1994 účastníci zasedání v
Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk,
načež prezident Boris Jelcin údajně pronesl, že "čečenský problém musí
být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.
Podle Asociace pro mezinárodní otázky stálo Rusko v roce 1995 před
podpisem smlouvy na využití kaspické ropy. Nejrychlejší a nejlevnější
cesta vedla přes území Čečenska a pokud by se jí podařilo sesadit
Dudajeva, dohodě by nic nebránilo.
CHRONOLOGIE PRŮBĚHU VÁLKY (ruský pohled)
1994
16. září - DudaJev vyhlásil v kontrolovaném pásmu stanné právo.
15.
října - Grozný napaden a zabrán vojsky opozice (bylo zabito jen
sedm lidí), ale z Moskvy dostali rozkaz opustit město. Skupiny Avturchanova a Gantamirova spěšně vyšly z Grozného.
26. listopadu - Síly Prozatímní rady Čečenska s podporou ruských vrtulníků a obrněných vozidel napadly Grozné ze čtyř stran.
Ze strany opozice se zúčastnilo 1200 lidí, 50 tanků, 80 obrněných transportérů (APC) a 6 letouny Su-27.
Opoziční síly, vyšly z Tolstoj-Jurt a dostaly se na Divadelní náměstí, ale před dosažením báměstí Šejcha Mansúra byli obklíčeni.
Gantamirovci vyšli ze strany Černorečí v Zavodském rajónu a setkali se s Abcházským praporem vybraných bojovníků.
V následku tohoto tanky a pěchota zůstala bez ochrany, ale bez větších obtíží se dostaly do centra města, kde byli rozstříleni granátomety.
Mnoho tankistů bylo zabito, desítky byly zajati.
Vojsko
Labazanova se pokusilo vstoupit do města přes náměstí Minutka a Leninské třídy
do prezidentského paláce, bylo však podrobeno silné dělové palbě.
Pouze dvěma tankům z jednotky se podařilo dokončit úkol, ale byly zasaženi na přístupech k prezidentskému paláci.
Celkem útočníci ztratili 500 mužů a bylo zničeno více než 20 tanků, a ještě 20 tanků bylo zabráno Dudajevci a asi 200 vojáků padlo do zajetí.
11. prosince - Jednotky ministerstva obrany a ruského ministerstva vnitra vstoupily na území Čečenska díky dekretu ruského prezidenta Borise
Jelcina "o opatřeních k omezení činnosti ilegálních ozbrojených
skupin v Čečensku a v zóně konfliktu Ossetie-Ingušetie".
12.prosince - Kolona federálního vojska se dostala pod palbu z vesnice Assinovskaja.
Mezi ruskými vojaky byli zabití a zranění.
Assinovskaja byla obklíčena.
V obci Nová Šara zástup obyvatel okolních vesnic zablokoval silnici.
Vasi 14,20 h. u obce Dolinskoje, 25 kilometrů severo-západně od Grozného,
rebelové pod vedením Vacha Arasnova zahájili raketový útok na Vzdušné síly útočného praporu ruských vojsk z BM-21 "Grad". V důsledku čehož 6 vojáků bylo zabito a 13 jich bylo zraněno.
Krátce
předtím průzkumnici našli čečenské "grady", kteří byly
připraveni zaútočit na ruské pozice, ale velení nebylo schopno se využít informace.
Ruská strana okamžitě reagovala nálety bojových vrtulníků a letadel na pozice Čečenců.
K 22. prosinci síly ČRI pokračovaly v ovládání vesnice.
Podle jednoho z velitelů Čečenců, Hussejna Iksanova, ruská vojska ztratila v boji skoro 200 lidí.
13. prosince - Byli zástupci "Svazu národů Kavkazu" na zasedání Státní dumy.
Viceprezident
"Svazu národů Kavkazu" Žantemir Muhamedovič Gubačikov se dožadoval
jménem Čečenců a všech Kavkazců, jménem mimořádném sjezdu národů
Kavkazu, která se konala ve městě Nalčik, 12.11.94. "Okamžitého stažení
ruských jednotek z území Čečenska", "zrušení starého rozhodnutí Nejvyššího sovětu Ruské federace ve vztahu k
nezákonnosti a nezákonnosti volby prezidenta Čečenské republiky ", a
stíhat ty, kdo vyzbrojil opozici pro údajně
rozpoutání války.
14.prosince - Ruský prezident Boris Jelcin poslal hlavě čečenských
separatistu Džocharovi Dudajevovi ultimátum, aby složili zbraně, jinak RF začne
útočit na Grozné.Mi-8
(325-tý samostatný vrtulníkový pluk) byl zasažen palbou ze země v
oblasti Nového Šaroja provádějící lety s nákladem potravin a zdravotnického
materiálu. On udělal nouzové přistání; dva členové posádky byli zabiti nepřítelme na zemi, a třetí zemřel v zajetí od zranění.
19. prosince - Části divize Pskov pod velením generálmajora
Babičeva obešli Samaški ze severu, a společně s ostatními části ruských sil
pochodovali neobydleným a bezstromovým hřebenem Sunža, jde o hřeben na západním
okraji města Grozného, kde vstoupili v boje proti Dudajevcům.
Dne 20. prosince - Byl Mi-8MTV-2 (Vnitřních vojsk ministerstva vnitra Ruské federace) zasažen střelou z RPG během evakuace ztrát v regionu obce Petra a Pavla, 5 lidí bylo zabito.
22.prosince - V Moskvě na Okresní železnici pro nákladní vlaky,
jezdící mezi stanicemi a Kožuchovo-Kanatčikovo vybuchla podomácku
vyrobená bomba, plněná 400 gramy TNT.
24-28 prosince - Byla bitva o Chankalu, spadající pod okres Grozného.
27. prosince - Ve 21:05 došlo k výbuchu na autobusové lince 33. na konečnou stanici na jižním vchodu do Celoruského výstavního centra. Řidič autobusu byl zraněn. Cestující se dostali ven z kabiny, takže jim nic nebylo. Podle předběžných údajů vyšetřování, útok zákazníci teroristické byly "zástupci jedné ze skupin čečenských". Prošetření
ukázalo, že výbušné zařízení fungovalo na bázi безоболочное(nevíme jak to přeložit, poznámka RP-DawahMedia) výbušný typ, který
se rovná síle 250 gramů TNT, které bylo umístěno pod předním sedadlem autobusu.
31.prosince 1994 až 06.03.1995 - Útok na Grozný.
Prosinec 1994 - V rajónu Šatoja bylo ze země sestřeleno letadlo 899-tého leteckého útočného pluku. Pilot se katapultoval. Velitel eskadry Viktor Bondarev potlačil protiletadlové zbraně bojovníků, a až do příjezdu záchranného vrtulníku, střelbou ze vzduchu vyhnal bojovníky z místa pilotního přistání. Sestřelený pilot byl zachráněn.
1995
Bude brzy doplněno.
1996
Bude brzy doplněno.
KONEC VÁLKY 31. SRPNA 1996
ČEČENSKÝ POHLED NA VÁLKU
Po prvním tažení v roce 1994–1995, které vyvrcholilo zničující bitvou o Groznyj, se pokusily ruské federální síly o ovládnutí horské oblasti Čečenska, ale byli zahnáni zpět čečenskými partyzány a nájezdy na roviny, navzdory ohromnosti ruského vojska, jeho vojenskému vybavení a letecké podpoře.
Následná všeobecná demoralizace federálních sil a veskrze všeobecná opozice ruské veřejnosti brutálnímu konfliktu vedla Borise Jelcina k vyhlášení příměří v roce 1996 a k podpisu mírové smlouvy o rok později.Organizace
na ochranu lidských práv obvinila ruské síly z nepřiměřeného a
bezohledného použití síly, kdykoli se setkávali s odporem, což mělo za
následek řadu civilních úmrtí (například podle organizace Human Rights
Watch, ruské dělostřelecké a raketové útoky zabily nejméně 267 civilistů
během prosince 1995, separatistické nájezdu na Gudermes).
Dominantním
Ruská strategie byla založena na používání těžkého dělostřelectva a leteckých úderů v
průběhu tažení, což vedlo některé Západní a čečenských zdroje k tomu, že označili ruské
letecké údery jako záminku k vyvolávání bombových teroristických útoků v jiných částech Ruska.
Je
ironií, že vzhledem k tomu, že etničtí Čečenci z Grozného byli schopni
hledat útočiště u svých Teipů (čečenské a ingušské klany) v okolních obcích, vysoký podíl
počátečních civilních obětí byly etničtí Rusové, kteří
nebyli schopni si obstarat životaschopné únikové cesty.
Obce
však byly rovněž těžce cíleny z prvních týdnech konfliktu (ruské
kazetové bomby, například zabily nejméně 55 civilistů během ledna 1995, Šali kazetový bombovém útoku 3 civilisty).
Ruští
vojáci často bránili civilistům v evakuaci z oblastí hrozícího
nebezpečí a bránili humanitárním organizacím v pomoci civilistům v nouzi.
Bylo široce uváděno, že ruská vojska, zejména ty, které patří do Ministerstva vnitra,
spáchaly četné a zčásti systematické mučení a popravy separatistických
sympatizantů; oni
byli často spojeny s začistka ( "čistící" nájezdy, které dopadali na
celé městské čtvrtí a vesnice podezřelých z přechovávání bojeviků - "
separatistických bojovníků").
Humanitární a pomáhající skupiny zaznamenaly přetrvávající dění ze strany ruských vojáků, a to cela náhodné zabíjení,
znásilňování a rabování cíleného na civilní obyvatelstvo, často v rozporu s jejich etnickou příslušností.
Separatistické
bojovníci brali rukojmí v masovém měřítku, unesli nebo zabili Čečence
považováé za spolupracovníky, a týrali civilní zajatce a federální
válečné zajatce (zejména piloty).
Oba, separatisté i federální síly unesli rukojmí pro výkupné a
používali je jako lidské štíty během bojů a pohybu jednotek
(například skupina obklopených ruských vojsk si vzala přibližně 500
civilních rukojmí v 9. městské nemocnici v Grozném).Porušení, kterých se dopustili příslušníci ruských sil byli obvykle tolerovány ze strany jejich
nadřízených a nebyli potrestáni, i když se to prošetřovalo (příběh Vladimíra
Glebova sloužící jako příklad takové politiky).
Nicméně, ruské televize a noviny široce hlásily do značné míry necenzurované obrazy z masakrů.
V
důsledku toho, že ruská média pokryly události v Čečně se stalo, že došlo ke ztrátě důvěry
veřejnosti ve vládu a k strmému poklesu popularity prezidenta Jelcina.
Čečensko byl jeden z nejtěžších těžkostí Jelcinovy prezidentské volební kampaně v r. 1996.
Navíc,
vleklá válka v Čečensku, a to zejména mnoho zpráv o extrémním násilí
proti civilnímu obyvatelstvu, podnítilo obavy a opovržení Ruskem
jinými etnickými skupinami ve Ruské federaci.
NÁSLEDKY
Výsledkem války bylo podepsání dohod ve městě Chasavjurt a stažení ruských vojsk.
Čečensko se opět stalo de facto nezávislým.
Zničené
domy a vesnice nebyly obnoveny, ekonomika - byla vlastně kriminálního typu, nicméně
kriminální nebyla nejen v Čečensku, podle bývalého náměstka Konstantin Borového,
úplatky ve stavebnictví jako smluv Ministerstva obrany v
průběhu první čečenské válce, dosáhl 80% ze smluvené ceny.
Vzhledem k etnickým čistkám a nepřátelství Čečensko opustilo prakticky všechno nečečenské obyvatelstvo.
V zemi začala meziválečná krize a růst Wahhábismu, později toto vedlo k invazi do Dagestánu, a pak k začátku Druhé čečenské války (srpen 1999–16. dubna 2009).
Podle střízlivého odhadu přišlo o život 7 500 vojáků ruské armády, 4
000 čečenských bojovníků a více než 35 000 civilistů.
Dle jiných odhadů
se počet obětí pohybuje mezi 80 000 až 100 000. Odhad celkového počtu
obětí dvou ruských intervencí v první čečenské válce a druhé čečenské válce je 300 000 lidí z celkového počtu 1 milion obyvatel.
Z více než 500 000 osob se v důsledku bojů stali uprchlíci, jejich města a vesnice zůstaly ležet v troskách.
FOTOGALERIE (PODÍVEJME SE OČIMA ČEČENCŮ)
