46:18 Takoví jsou ti, proti nimž se uskuteční slovo Boží o národech džinů a lidí, které již zanikly před nimi - a ty ztrátu utrpěly!
Alláhův posel (prorok Muhammad - mír s ním) řekl: "Existují tři typy džinů. Jeden typ létá vzduchem (okřídlený podobně jako Satan). Druhý typ se skládá z hadů a psů (ghúlové, atd.). Třetí typ žije na jednom místě, ale cestuje (je podobný lidem ve vzhledu, humanoidi). "
(Související al-Hakam, at-Tabrani a al-Bayhaqi).
Lidstvo si klade otázku, zda existuje inteligentní život mimo planetu Zemi, Alláh v Koránu odpovídá, že ano!
27:65 (Proroku) řekni: „Nikdo z těch, kdož jsou na nebesích i na zemi, nezná nepoznatelné kromě Boha, a nemají ani tušení, kdy budou vzkříšeni!“
Džin |
19:93-96 vždyť všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, k Milosrdnému přicházejí jako služebníci.
A On je věru sečetl a přesným počtem spočítal
a všichni k Němu přijdou v den zmrtvýchvstání jako jedinci.
Těm, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, těm věru Milosrdný lásku Svou poskytne.
39:68 A bude zatroubeno na pozoun poprvé a budou zasaženi všichni, kdož na nebesích a na zemi jsou, kromě těch, které Bůh bude chtít ušetřit. A potom bude zatroubeno podruhé, a hle, vstanou všichni a budou se rozhlížet.
Odkud jsou Džinnové? Stvoření živočichů a sedmi nebes/zemi.
65:12 Bůh je ten, jenž stvořil sedm nebes a podobný počet zemí. A zjevení Jeho sestupuje mezi nimi, abyste zvěděli, že Bůh je nad každou věcí všemocný a že Bůh objímá věděním Svým věci všechny.
71:15-16
což nevidíte, jak Bůh stvořil sedm nebes ve vrstvách
a umístil mezi nimi měsíc jako světlo a slunce učinil pochodní?
21:30 Což ti, kdož nevěří, nevidí, že nebesa a země byly pevně spojeny a že jsme je od sebe odtrhli a že z vody jsme vše živé učinili? Což neuvěří?
41:11-12 Potom se k nebi vztyčil, jež dýmem jenom bylo, a pravil jemu i zemi: Pojďte ke mně, ať chcete již, či nechcete! A odpověděly: Půjdeme dobrovolně.
A ustanovil je jako sedm nebes ve dvou dnech a každému nebi pořádek jeho vnukl. A nebe nejbližší svítilnami a ochranou ozdobil. A takové bylo předurčení mocného, vševědoucího.“
Vesmír jeho stvoření a jeho rozpínavost o které mluví vědci! (Rozpínání vesmíru vysvětleno!)
54:47 Nebe jsme důkladně postavili, vždyť My jsme rozšiřovateli,
Zánik vesmíru, planety Země a nové stvoření - to je to o čem vědci mluví!
21:104 V ten den svineme nebe, jako se svinují svitky knih, a jako jsme začali již prvním stvořením, tak opakovat to budeme podle slibu Námi daného. A My tak učiníme!
14:48 v den, kdy země nahrazena bude zemí jinou a nebe jiným nebem a kdy lidé stanou před Bohem jediným, podmanitelem.
Setkají se někdy lidé s mimozemšťany?
Čerpali jsme z: http://ebooks.rahnuma.org/cgi-bin/shbkpage.pl?bkid=1410795528
Mimozemšťané |
P.S. - Článek nedokončen, bude postupně doplňován.
Džinové podle mainstreamu (text z Wikipedie):
Džin (arabsky الجني al-džinní) je nadpřirozená bytost z islámské, respektive arabské mytologie. Džinové jsou často zmiňováni v Koránu a je po nich pojmenována celá súra 72. - „Džinové“. Mají obývat vlastní svět či dimenzi nezachytitelnou lidským zrakem a mají být ze substance podobné ohni bez kouře. Podle Koránu jsou lidé, andělé a džinové jediné tři druhy myslících bytostí stvořených Alláhem.
Džinové mohou být podobně jako lidé dobří, zlí a neutrální, zlí džinové jsou pak podobní démonům z křesťanské mytologie.
Džinové vypadají jako lidé, bývají však větší, rychlejší, duchovně a emocionálně rozvinutější, ale relativně méně používají racionální - logický, analytický úsudek.
Stejně jako lidé jedí, pijí, reprodukují se, vzdělávají, ale nebudují infrastrukturu a nevyvíjejí žádnou technologii, ekonomiku ani umění. Jejich délka života je tři až čtyři tisíce let.
Existuje několik typů džinů:
- džinové, kteří mohou rychle běhat a vysoko skákat,
- okřídlení džinové, kteří mohou létat,
- džinové, kteří mohou dlouho zůstávat pod vodou a ponořovat se hluboko,
- džinové, kteří se mohou proměnit ve zvířata (obvykle černý had, kočka, pes nebo myš).
Lidé nemohou vidět džiny nebo je ovlivňovat, zatímco džinové mohou vidět a ovlivňovat lidi.
Stejně jako lidé i džinové mají možnost volit mezi dobrem a zlem, ale čím dál větší je počet těch, kteří jsou zlí. I džinové budou souzeni v soudný den a budou se Bohu odpovídat za své skutky.
Lidé, kteří prorokují osud, budou podle islámu povoláni za spolupracovníky zlých džinů, protože osud patří Alláhovi a toho, co mu patří, by se lidé neměli dotýkat za žádnou cenu.
Podle pověry, pokud člověk zabije džina ve zvířecí formě, někdo z jeho rodiny zemře.
Šejtan (satan) je podle islámu otcem všech džinů jménem Iblis, který se protivil boží vůli a byl tedy Bohem proklet.
Podobnost Džinů s Šedim z Judaismu (text české a anglické verze Wikipedie):
Šedim, jeden druh z několika nadpřirozených druhý bytostí v časné židovské mytologii, připomíná islámskou koncepci Džinů.
O obou se říká, že jsou neviditelní pro lidské oko, ale podléhají tělesným touhám, jako je sex a potřeba jíst a Šedim, tak Džinové mohou být zlovolní nebo dobří.
Stejně jako islámské pojetí Džinů jakožto Pre-Adamitů, také židovská tradice považuje Šedim za Pre-Adamity, kteří byli nahrazeni lidmi, podle některých legend.
Vyprávění týkající se Asmodeuse, nepřítele v legendách o Šalomounovi, se objevuje jak v islámské tradici, tak v židovském Talmudu jako král buď Džinů nebo Šedim.
Židovská biblická tradice se od křesťanské liší že nezná postavu protivníka Boha. Starozákonní Satan, doslova „odpůrce“, se svojí mocí nemůže Bohu rovnat a vystupuje spíše jako „ďáblův advokát“ či žalobce, než jako nepřítel Boha.
V Tanachu, židovském kánonu Starého zákona se dvakrát objevují שֵׁדִים – šedim. Jsou tak nazýváni falešní bohové, kterým odpadlí Izraelci obětují zvířata a děti.
V kabalistické knize Zohar čteme „že nešamot svévolníků jsou démoni světa“, přičemž nešama je jedna z duchovních složek člověka. V případě, že je člověk svévolný, znečišťuje svou nešamu, takže po smrti takového člověka není dovoleno jeho nešamě vrátit se k svatému Bohu, který tuto nešamu do člověka vdechl (viz Bible, 1. Mojžíšova 2:7), a je odsouzena toulat se po zemi.
V židovském náboženském prostředí se pro označení takového toulajícího se ducha, který nemůže najít klid, ujal výraz dybuk (דִּיבּוּק, doslova „příchylnost“ či „náklonnost“).
Podle lidových vyprávění a literatury luriánské kabaly tito zlí duchové mohou vniknout do těla živé osoby a způsobit její posedlost.
Poněkud jiné vysvětlení ohledně původu démonů podává kniha Jubileí, původně hebrejsky psaný spis, jehož zlomky byly nalezeny v Kumránu.
V řecké verzi tohoto spisu se píše, že otcové těchto démonů jsou „andělé-Strážci“, kteří přestali poslouchat Boha a začali smilnit s lidskými dcerami. S těmito lidskými dcerami zmínění andělé-Strážci „zplodili děti – Nefíly“, kteří se vyznačovali nesvorností a požírali se navzájem. Těla všech Nefílů sice byla nakonec zahubena v potopě, ale z jejich duchů se stali démoni.