KŘESŤANÉ (i muslimové), NESLAVTE POHANSKÉ SVÁTKY ! (Cožpak jste nečetli Bibli ? Cožpk vás Bůh nevaroval ?)

BIBLE - JEREMIÁŠ 10

1 Slyšte slovo, které k vám promluvil Hospodin, dome izraelský.

2 Toto praví Hospodin: Neučte se cestě pohanských národů a nebeských znamení se neděste, ačkoliv se jich děsí pohanské národy.

3 Vždyť náboženské zvyklosti národů jsou nicotnost. Vezmou třeba kus pokáceného stromu z lesa, dílo řemeslníkovy ruky zhotovené sekerou.

4 Okrášlí ho stříbrem a zlatem, hřebíky a kladivy ho upevní, aby se nekymácelo.

5 Jejich bohové jsou jako strašák v okurkovém poli; nemluví, musejí se nosit, protože neumějí chodit. Nebojte se jich, protože nic zlého nedělají a ani dobro konat nemohou.

6 Není nikdo jako ty, Hospodine. Jsi velký, velké a mocné je tvé jméno.

7 Kdo by se tě nebál, králi národů, protože tobě to náleží. Vždyť mezi všemi mudrci národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty. 

8 Vespolek jsou hloupí a blázniví, naučení nicotných model je jen dřevo.

BIBLE - DEUTERONOMIUM 12

29 Až Pán, tvůj Bůh, před tebou vyplení pronárody, které si jdeš podrobit, a až si je podrobíš a usadíš se v jejich zemi,
30 dej si pozor, abys neuvízl v léčce, která po nich zbude, až budou před tebou už vyhlazeny: abys nevyhledával jejich bohy a neřekl: "Jak sloužily tyto pronárody svým bohům, tak to budu dělat i já!"
31 Něco takového nesmíš udělat pro Pána, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Pán nenávidí jako ohavnost; vždyť ony pro své bohy spalují dokonce své syny a dcery.

HADÍTH

´Abdulláh ibn ´Umar řekl, že Prorok Muhammad (mír s ním) řekl:
"Ten, kdo někoho napodobuje, stává se jím."
Zaznamenal Abú Dawúd, číslo: 3512, Klasifikováno jako: Hasan Sahíh (Autentické)

COMING SOON ON OUR BLOG:

BIG ARTICLE ABOUT HISTORY OF WAHHABISM AND WESTERN COUNTRIES WHICH HELPED RISE OF WAHHABI IDEOLOGY

ROZHOVOR S PŘEŽIVŠÍ Z ÚTOKU NA DIVADLO BATACLAN V PAŘÍŽI - DÍL I.

První díl je o tom jak se to semlelo, svědectví Petry je neupraveno.

Kdy sis všimla střelby ?
Na chvíli jsem si myslela že to nějak patří k tomu vystoupení, teroristický útok prostě není to, co člověka napadne jako první.
Ale kapela přestala hrát, lidi začli křičet a já viděla, jak někoho střelili do hlavy.


Cos udělala prvního ?
Chytly jsme se s kamarádkou za ruku.


Kdy tě postřelili, od začátku střelby ?
Téměř na začátku. Byla jsem k nim (útočníkům, pozn. redakce) dost blízko.


Cos potom dělala ?
Střelili mě do stehna, spadla jsem na zem, bolelo to. Snažila jsem se být potichu a nebrečet, abych na sebe neupozornila.


Za jak dlouho přišli záchranáři ?
Teroristé začali střílet před desátou večer. Když přišli záchranáři, bylo po půlnoci.


Kdy ses poprvé cítila úplně v bezpečí ?
Až když jsem byla doma (v České republice, pozn. redakce).


Jak tě to ovlivnilo ?
Řekla bych, že jsem teď opatrnější, snažím se vyhýbat velkým akcím, kde je hodně lidí. Také jsem se začala trochu zajímat o to, kdo Daeš (tzv. "Islámský Stát", pozn. redakce) vlastně jsou.

V druhém díle bude o vztahu Petry k Islámu a k uprchlíkům.

INFORMACE O ROZHOVORU: Jméno pozměněno na žádost, rozhovor byl uskutečněn po internetu.

OMLUVA

Kvůli problémům s internetovým připojením se rozhovor s přeživší z útoku v Bataclanu odkládá, ale nebojte se, brzy jej uskutečníme a opublikujeme.


Máme pár zajímavých článků v zásobě, dnes a zítra je opublikujeme.


Děkujeme za pochopení a Vaší přízeň.
Vaše RP-DawahMedia.

HAPPY MAWLID UN-NABI - مولد النبي مبارك

Co bude 13. prosince 2016 ?

Budeme slavit Mawlid un-Nabí (narozeniny Proroka Muhammada, mír s ním).

A

Bude ve večerních hodinách opublikován náš rozhovor s přeživší obětí teroristického útoku v pařížském divadle Bataclanu.

EGYPT - ATTACK ON THE COPTIC CATHEDRAL AND STATEMENT OF RAJSKÉ POTOKY - DAWAHMEDIA / EGYPT - ÚTOK NA KOPTSKOU KATEDRÁLU A PROHLÁŠENÍ RAJSKÝCH POTOKŮ - DAWAHMEDIA

RAJSKÉ POTOKY ARE CONDEMNING THIS BARBARIAN ACT AND ARE CALLING ALL THE SIDES TO CALM THEIR FEELINGS - MUSLIMS & CHRISTIANS IN EGYPT ARE BROTHERS & SISTERS - EGYPT NEEDS NO MORE BLOOD ON THE STREETS - EGYPT NEEDS UNITY OF ALL PEOPLE TO STOP WAHHABI TERRORISTS ATTACKS ON IT´S TERRITORY.

RAJSKÉ POTOKY ODSUZUJÍ TENTO BARBARSKÝ ČIN A VOLAJÍ VŠECHNY STRANY K UKLIDNĚNÍ - MUSLIMOVÉ A KŘESŤANÉ V EGYPTĚ JSOU BRATRY A SESTRY - EGYPT NEPOTŘEBUJE VÍCE KRVE V ULICÍCH - EGYPT POTŘEBUJE JEDNOTU VŠECH LIDÍ, ABY ZASTAVILI WAHHÁBOVSKÉ TERORISTYICKÉ ÚTOKY NA SVÉM ÚZEMÍ.

EGYPT - ONE HOME, ONE PAIN

10. prosince 2016 Kurdští Sokoly pro Osvobození (TAK) patřící pod PKK zaútočili v Istanbulu 2-mi sebevražednými bombovými útoky - CO TO JE KURDISTÁNSKÁ UNIE KOMUNIT (KCK), KE KTERÉ PATŘÍ PKK A KDO K NIM PATŘÍ - schéma organizace

Menší infor v kostce - historie o PKK.

V Turecku je PKK zakázaná, USA ji od roku 1997 považují za teroristickou organizaci.
Dne 30. května 2008 se v USA kvůli obchodování s drogami dostala na seznam Foreign Narcotics Kingpin Designation Act. Těmito obchody podporuje svůj boj za nezávislost.


Abdullah Öcalan („krycí jméno“: Apo, zkratka jména Abdullah, ale také s významem v kurdštině: strýc; * 4. dubna 1948, Ömerli, Turecko) je vůdcem a bývalým předsedou PKK – Kurdské strany pracujících, kterou sám založil v roce 1978.


Roku 1999 byl Öcalan odsouzen v Turecku za vlastizradu, členství v teroristickém spolku, krádež, vraždu a bombové útoky k smrti.
V roce 2002 byl tento rozsudek změněn na doživotní pobyt ve vězení. Ve věznici na ostrově İmralı byl do roku 2009 jediným vězněm.


Nadále je jeho osoba mezi Kurdy uctívána a za Öcalanovu svobodu se konají pravidelné demonstrace jak v Turecku, tak i v Evropě.


Z vězení vydal Öcalan několik knih, poslední v roce 2012.


V roce 1974 vznikla v Turecku na univerzitě v Ankaře kolem studenta Daniela El-habiba skupina, která se nazývala kurdští revolucionáři. Z této o pár let později, v roce 1978, vzešla PKK. V tomto roce začal na východě Turecka ozbrojený boj Kurdů za nezávislost.


Poté, co se na začátku osmdesátých let k moci v Turecku dostala vojenská junta, muselo vedení PKK zemi opustit. Abdullah Öcalan a jeho spolupracovníci vycestovali nejprve do Libanonu a později se jim podařilo přesunout veškeré vedení a aktivity PKK do Sýrie.
Syrská vláda se k PKK nikdy nehlásila a oficiálně její činnost v zemi popírala. Neoficiálně sloužila PKK syrské vládě jako prostředek nátlaku na tureckou stranu ve vodní problematice.
V posledních desetiletích vybudovala turecká vláda několik přehrad a hrází na řekách Eufratu a Tigridu, toto opatření způsobuje nemalé škody jak pro syrskou, tak i iráckou vládu, neb jsou obě země na vodě z obou řek závislé.
Vzdělávací tábory PKK se až do konce minulého století nacházely v Libanonu, který syrská vláda tou dobou kontrolovala.
Do ozbrojeného boje v Turecku se zapojili i syrští Kurdové.

SCHÉMA KCK A PKK

AFILACE KURDISTÁNSKÉ UNIE KOMUNIT (KCK) ZALOŽENA ABDULLAHEM ÖCALANEM

TURECKO - Strana Kurdských Pracujících (PKK), ke kterým patří Kurdští Sokoly pro Osvobození (TAK), dělající teroristické útoky a potom je v Turecku(a Sýrii) činná organizace Lidové obranné síly (HPG)
SÝRIE - Sjednocená demokratická strana (PYD), pod které patří Lidové obranné jednotky (YPG), jejichž součástí jsou Ženské obranné jednotky (YPJ)
IRÁK - Kurdistánská komunistická strana řešení (PÇDK)
ÍRÁN - Kurdistánská strana svobodného života (PJAK), jejíž ozbrojení milice Východní kurdské obranné síly (YRK) jsou často činné i v okolních zemích.

IDEOLOGIE KCK

Filozofie KCK je popsána v předmluvě na základě dohody (sözleşme), který přijal  Kurdistánský lidový kongres (Kongra-Gel) dne 17. května 2005.
To bylo napsáno vůdcem PKK Abdullahe Öcalanem dne 20. března 2005.
Poté, co popsal potřebu demokratického konfederalismu Öcalan dále řekl:
Demokratický konfederalismus Kurdistánu není státní systém, to je demokratický systém národa bez státu ... Má svou moc od lidí a přijímá ji k dosažení soběstačnosti ve všech oblastech, včetně ekonomiky.Demokratický konfederalismus je hnutí kurdského lidu, aby našel svou vlastní demokracii a organizoval vlastní sociální systém ... Demokratický konfederalismus je vyjádřením demokratického svazu kurdských lidí, kteří byli rozděleni do čtyř částí a které se šíří po celém svět ... rozvíjí (pojem) demokratického národa namísto nacionalistického-státního národa, který je na základě přísných hranic.
Někteří nazvali KCK jako "sovětský model státu" a jiní ho nazývají jako "radikální demokracie".
Murat Karayılan, vedoucí KCK (poté, co prezident Abdullaha Öcalana) vysvětlil ve své knize "Bir Savaşın Anatomisi" (Anatomie války) zásadu "demokratického konfederalismu":
Alternativou je nezávislé sebe-prohlášení demokratického konfederálního systému. (...) Společnost by měla být nezávislá, národ by měl být nezávislý. Navíc, hlavním cílem by mělo být pro nezávislé národy vytvoření demokratického státu komunit, na základě rovnosti, v rámci k onfederálního systému ... Je to systém partnerství, kde můžou různé kultury spolu žít.
Cílem je "Spojení vlastního kapitálu a svobodné vůle."
Ideologie "demokratického konfederalismu" leží těžce na teoriích liberálnosti municipalismu, sociální ekologii a komunalismu vyvinutým americkým anarchistou a politickým filozofem Murrayem Bookchinem, jehož díla Öcalan četl a upravil pro kurdské hnutí v prvních letech po roce 2000, když byl ve vězení.
Öcalan dokonce popisoval sebe jako studenta Bookchina, a PKK uctívalo amerického myslitele jako "jednoho z největších společenských vědců 20. století" u příležitosti jeho smrti v roce 2006.

10. 12. 2016 - 2 EXPLOZE V ISTANBULU, TURECKO

Vybrané články Daily Sabah

Před 10-ti hodinami

Vicepremiér Numan Kurtulmuş řekl v neděli, že počáteční výsledky poukazují na teroristické organizace PKK jako pachatele smrtících dvou  výbuchů, které zabily 38 lidí v Istanbulu v sobotu pozdě v noci.
Mluvil na CNN Türk(zpravodajský kanál), Kurtulmuş řekl, že ačkoliv šetření nebyla dosud uzavřena, zjištění naznačují, že teroristická organizace PKK může být zapojena do smrtícího teroristického útoku v Istanbulu.
"Přímým cílem útoku byla turecká policejní stanice " řekl Kurtulmuş a dodal, že útok byl plánován do detailů.
Poznamenal, že zhruba 300 až 400 kg výbušnin bylo použito v útoku vozidlem a auto, které tento bombový útok provedlo úplně zmizelo po výbuchu.
Kurtulmuş kritizoval Lidovou demokratickou stranu (HDP) za to, že se ji nepovedlo distancovat se od teroristické organizace PKK.
"HDP by měla podporovat boj Turecka proti terorismu, spíše než podporovat PKK teroristy" řekl Kurtulmuş a dodal, že takový postup by to bylo ve prospěch voličů HDP.
"Turecko není jen v boji proti terorismu, je to válka proti terorismu" náměstek premiéra řekl a poznamenal, že v současné době není ani jedno hlavní město ve světě v bezpečí před teroristickými útoky, zatímco on vyzval všechny, aby se skutečně sjednotili proti terorismu.
Dvě bomby explodovaly při teroristickém útoku, k němuž došlo v istanbulském parku Maçka v sobotu večer, při kterých zahynulo nejméně 38 lidí a bylo zraněno 155, včetně 14, kteří jsou na jednotce intenzivní péče.

PŘED 7-MI HODINAMI

Obranné lidové jednotky (YPG) předtím hrozily Turecku teroristickými útoky ve videu vypuštěném v únoru letošního roku, kdy skupina vyhlásilo válku Turecku.
YPG je uznáváno jako vojenské křídlo PYD, což je syrská pobočka teroristické organizace PKK operující v Sýrii.
Nejnovější dva výbuchy v Istanbulu, byly nejspíše řízeny teroristickou organizací PKK, zabily nejméně 38 lidí a zranily 155 dalších. Je to jeden z nejkrvavějších útoků organizovaných teroristickou skupinou ze strany PKK / YPG.
Ankara (Turecko) zopakovala několikrát, že PKK, PYD a YPG jsou teroristické skupiny, které znamenají hrozbu pro národní bezpečnost Turecka a varovalo mezinárodní společenství několikrát, že teroristické skupiny se budou šířit nejen v Turecku, ale i v celém regionu.
Teroristické skupiny v letošním roce doposud provedly desítky teroristických útoků a zabily tisíce nevinných lidí a bezpečnostních důstojníků.
Ve videu zaznamenaném v Sýrii v PYDem kontrolované Amude, rodné mměsto Saleha Najera, který je pachatelem smrtících bombových útoků v Ankaře, skupina ozbrojených militantů YPG je vidět nastoupena jako jednotlivé jednotky, zřejmě před tréninkem. Velitel, mluví k teroristům, je slyšet křik sloganů a pronášení hrozeb proti Turecku ve snaze vyprovokovat své teroristické členy.
"Jako lid Amude, od nynějška budeme bránit práva našich lidí, všemi prostředky k dispozici jako Asayish, YPG, YPJ a HPJ," říká se ve videu.
"Naši lidé jsou stejní, neuznáváme žádné hranice ani hranice. Amude je Nusaybin, Cizre, Diyarbakir. Budeme rušit shnilé hranice," dodává velitel, sliboval jednotu s PKK teroristy žijícími v Turecku.
"Budeme chránit práva našich lidí na severu [v jihovýchodním Turecku]. S našimi lidmi v západním a severním Kurdistánu, utopíme [prezidenta Redžepa Tayyipa] Erdoğana ve vlastní krvi," slibuje a dodává, že PYD se "vyzkouší" prezidenta.
"To, co říkáme znamená, že boj západního Kurdistánu je boj severního Kurdistánu,"  označuje jihovýchodní Turecko jako součást takzvaného "Kurdistánu", zatímco volá po válce PKK proti tureckému státu a PYD ovládané části severní Sýrii.
Na konci videa, radikálové křičí "Serok Apo", což znamená "vůdce Apo" vzdávají tím poctu vůdci PKK Abdullahovi Öcalanovi, který si odpykává doživotní trest v İmralı ostrově v Marmarského moře od roku 1999, kdy byl zadržen tureckými bezpečnostními silami v Keni.

PŘED 2-MA HODINAMA

PKK teroristický sebevražední tým, známý jako Kurdistan Freedom Hawks (TAK), převzal odpovědnost v neděli za teroristické bombové útoky, které zabily 38 lidí a zranili 155 v sobotu v noci v istanbulské čtvrti Beşiktaş.
Prohlášení vydané skupinou řiká, že nikdo z Turecka nemůžue očekávat, že  bude vést klidný život tak dlouho, jak tyto situace přetrvávají a Abdullah Öcalan, uvězněný vůdce PKK, zůstává za mřížemi.
Tajné zpravodajské zdroje řekli v neděli, že jeden z podezřelých sebevražedných atentátníků za smrtící útok vstoupil do Turecka z  pásma kontrolovaného PYDem v Sýrii.

Obranné lidové jednotky (YPG), což je vojenské křídlo PYD, předtím hrozily Turecku teroristickými útoky ve videu vypuštěném v únoru letošního roku, kdy skupina vyhlásila válku Turecku.

Oba PYD a YPG jsou odnož teroristické organizace PKK operující v Sýrii. Radikálové často dostávají školení v Sýrii v YPG pozicích a cestují do Turecka na provádění útoků za TAK nebo PKK, obě skupiny sdílejí organické vazby s PYD / YPG.

TAK řeklo, že dva ze jejich členů zemřeli při útocích, ale neupřesnilo, ale neřekli, zda to byli sebevražední útočníci s tím, že budou uvolňovat informace o útočnících v nejbližších dnech.
Istanbulem otřásly různé výbuchy v sobotu pozdě, které zabily 38 lidí a zranily 155 dalších, z nichž 14 jsou v kritickém stavu. Úředníci poznamenali, že první výsledky naznačují, že brutální útok byl proveden teroristickou organizací PKK.

Skupina již dříve tvrdila, že učinila různé útoky na civilisty, které proběhly v minulých obdobích.
Dne 17. února, TAK převzalo odpovědnost za automobilový bombový útok, který zabil 29 lidí, převážně vojenského personálu, v centru města Ankara během večerní dopravní špičky. Opět v Ankaře, 37 civilistů bylo zabito, když bylo automobilová bomba řízená na civilisty na rušné autobusové zastávce a odpálilo se dne 13. března.

Dne 10. června, se TAK přihlásilo k automobilové bombě, která vybuchla, když okolo jel autobus a míjel pořádkovou policii v istanbulské čtvrti Fatih, zabilo to 12 lidí, včetně pěti civilistů, přičemž byli zraněny desítky dalších.
Nejméně 13 lidí bylo zraněno, když se sebevražedný atentátník odpálil v blízkosti historického Ulu (velké) mešity v severozápadní městě Bursa dne 27. dubna.
TAK se rovněž přihlásil vražednému útoku na istanbulské letiště Sabiha Gökçen dne 23 prosince 2015, jeden uklízeč zemřel a druhý byl raněn, přičemž bylo poškozeno pět letadel.
Jiné útoky na civilisty, které udělal k PKK afilovaný TAK:
Pět lidí bylo zabito, dva z nich turisté, a 20 lidí bylo zraněno při výbuchu bomby v Kusadasi, pobřežním letovisku v západním Turecku dne 10. července 2005.
AKP patřící kancelář v Istanbulu byla napadena dne 5. dubna 2006.
Dva lidé byli zabiti v útoku na hotel v jihozápadní části Marmaris dne 28. dubna 2006.
Čtyři lidé byli zabiti a mnoho jich bylo zraněno při útoku v Antalyi dne 28. srpna 2006.
Čtyři vojáci a jeden civilista byli zabiti, když byl vojenský autobus vyhozen do povětří v istanbulské čtvrti Halkali dne 22. června 2010.

Třicet dva lidé bylo zraněno při útoku na náměstí Taksim v Istanbulu dne 31. října 2010.

Při bombovém útoku tři lidi byli zabiti a zraněno 34 na Kızılayském náměstí v Ankaře 20. září 2011.

FOTKY Z ÚTOKU V ISTANBULU 10.12.2016

PŘED 22 LETY RUSKO ZAÚTOČILO NA ČEČENSKOU REPUBLIKU IČKERII - 22 YEARS AGO RUSSIA ATTACKED CHECHEN REPUBLIC OF ICHKERIA

CO PŘEDCHÁZELO ?

8. června 1991 Džochar Dudajev jednostranně vyhlásil nezávislost Čečenské republiky Ičkerie na SSSR


27. října 1991 se konaly v zemi volby spojené s referendem o budoucím osudu země. V referendu a volbách zvítězili zastánci samostatnosti v čele s Džocharem Dudajevem.
 Jeho průběh byla ale prohlášen za chaotický a výsledek sporný. Přesto, že mezinárodní pozorovatelé hodnotili volby jako svobodné a spravedlivé, přiznali, že byly velmi těžko kontrolovatelné, protože mnoho voličů nemělo průkazy totožnosti. Z početného ruského obyvatelstva však nehlasoval téměř nikdo.


V roce 1992 Dudajevem sestavená vláda odmítla podepsat smlouvu o federaci s Ruskem, čímž čečenská část bývalé Čečensko-ingušské ASSR vyhlásila jednostranně nezávislost na Rusku, zatímco Ingušská část se vyslovila pro setrvání jako autonomní stát v rámci Ruské federace.

 12.03.1992 vstoupila v platnost první čečenská ústava, vypracovaná s pomocí pobaltských právníků a vymezující zemi jako "nezávislý sekulární stát".

POLITICKÁ KRIZE V ČRI 1993

Na jaře roku 1993, se v ČRI prudce zhoršily rozpory mezi prezidentem Dudajevem a parlamentem.


17.dubna 1993 Dudayev oznámil rozpuštění parlamentu, ústavního soudu a ministerstva vnitra.


4.června ozbrojení Dudajvci pod vedením Šamila Basajeva zachvátili městskou radu v Grozném, kde se konala schůze parlamentu a Ústavního soudu; Tak, v ČRI došlo k převratu.


Takže v ústavě přijaté v loňském roce došlo ke změnám a v zemi zavedla režim osobní moci Dudajeva, která trvala až do srpna 1994, kdy byla moc vrácena zákonodárné moci - parlamentu.

FORMOVÁNÍ PROTIDUDAJEVSKÉ OPOZICE MEZI LETY 1993 A 1994

Po převratu 4. červen 1993, v severních regionech Čečenska, které jsou mimo kontrolu vlády v Grozném, vytvořili ozbrojenou protidudajevskou opozici, která začala ozbrojený boj proti režimu Dudajeva.
První opoziční organizace Výbor Národní Spásy, který učinil několik ozbrojených akcí, ale byl brzy poražen a rozpadl se.
Na jeho  místo přišla k Prozatímní rada Čečenské republiky v čele s Umarem Avturchanovem, sám se prohlásil za jediný legitimní orgán na území Čečenska.
Prozatimní rada Čečenské republiky jako takové uznály ruské úřady, aby jí poskytly plnou podporou (včetně zbraní a dobrovolníků).

CESTA K VÁLCE S RUSKEM (POHLED RUSKÝ I POHLED ČEČENSKÝ)

Od léta roku 1994 v Čečensku, propukly boje mezi věrnými Dudajevovi a opozicí Prozatímního rady Čečenské republiky, která byla neoficiálně podporována Ruskem.


Dudajevovci řídily útočné operace proti opozičním silám v Horním Těreku a okresu Urus-Martan. Byly doprovázeny značnými ztrátami na obou stranách používali své tanky, dělostřelectvo a minomety.

Obě síly byly přibližně stejné, a žádná z nich nemohla získat převahu v boji.


26.listopadu opozice potřetí neúspěšně zaútočil Grozného.
Dudajevci zajali řadu ruských vojáků, " kteří bojovali na straně opozice" na základě smlouvy s Federální zpravodajskou službou.


Podle čečenského novináře Adlana Chasanova jedním z nejzávažnějších důvodů pro vojenský zásah v Čečně byl i tranzit kaspické ropy přes čečenské území, což Rusko dosud popírá.


V létě 1994 účastníci zasedání v Istanbulu posuzovali variantu trasy ropovodu Baku-Groznyj-Novorossijsk, načež prezident Boris Jelcin údajně pronesl, že "čečenský problém musí být vyřešen do prosince". Nestalo se tak ani do prosince, ani později.


Podle Asociace pro mezinárodní otázky stálo Rusko v roce 1995 před podpisem smlouvy na využití kaspické ropy. Nejrychlejší a nejlevnější cesta vedla přes území Čečenska a pokud by se jí podařilo sesadit Dudajeva, dohodě by nic nebránilo.

CHRONOLOGIE PRŮBĚHU VÁLKY (ruský pohled)

1994

16. září - DudaJev vyhlásil v kontrolovaném pásmu stanné právo.


15. října - Grozný napaden a zabrán vojsky opozice (bylo zabito jen sedm lidí), ale z Moskvy dostali rozkaz opustit město. Skupiny Avturchanova a Gantamirova spěšně vyšly z Grozného.




26. listopadu - Síly Prozatímní rady Čečenska s podporou ruských vrtulníků a obrněných vozidel napadly Grozné ze čtyř stran.
Ze strany opozice se zúčastnilo 1200 lidí, 50 tanků, 80 obrněných transportérů (APC) a 6 letouny Su-27.
Opoziční síly, vyšly z Tolstoj-Jurt a dostaly se na Divadelní náměstí, ale před dosažením báměstí Šejcha Mansúra byli obklíčeni.
Gantamirovci vyšli ze strany Černorečí v Zavodském rajónu a setkali se s Abcházským praporem vybraných bojovníků.
V následku tohoto tanky a pěchota zůstala bez ochrany, ale bez větších obtíží se dostaly do centra města, kde byli rozstříleni granátomety.
Mnoho tankistů bylo zabito, desítky byly zajati.
Vojsko Labazanova se pokusilo vstoupit do města přes náměstí Minutka a Leninské třídy do prezidentského paláce, bylo však podrobeno silné dělové palbě.
Pouze dvěma tankům z jednotky se podařilo dokončit úkol, ale byly zasaženi na přístupech k prezidentskému paláci.
Celkem útočníci ztratili 500 mužů a bylo zničeno více než 20 tanků, a ještě 20 tanků bylo zabráno Dudajevci a asi 200 vojáků padlo do zajetí.


11. prosince - Jednotky ministerstva obrany a ruského ministerstva vnitra vstoupily na území Čečenska díky dekretu ruského prezidenta Borise Jelcina  "o opatřeních k omezení činnosti ilegálních ozbrojených skupin v Čečensku a v zóně konfliktu Ossetie-Ingušetie".


12.prosince - Kolona federálního vojska se dostala pod palbu z vesnice Assinovskaja.
Mezi ruskými vojaky byli zabití a zranění.
Assinovskaja byla obklíčena.
V obci Nová Šara zástup obyvatel okolních vesnic zablokoval silnici.
Vasi 14,20 h. u obce Dolinskoje, 25 kilometrů severo-západně od Grozného, ​​rebelové pod vedením Vacha Arasnova zahájili raketový útok na  Vzdušné síly útočného praporu ruských vojsk z BM-21 "Grad". V důsledku čehož 6 vojáků bylo zabito a 13 jich bylo zraněno.
Krátce předtím průzkumnici našli čečenské "grady", kteří byly připraveni zaútočit na ruské pozice, ale velení nebylo schopno se využít informace.
Ruská strana okamžitě reagovala nálety bojových vrtulníků a letadel na pozice Čečenců.
K 22. prosinci síly ČRI pokračovaly v ovládání vesnice.
Podle jednoho z velitelů Čečenců, Hussejna Iksanova, ruská vojska ztratila v boji skoro 200 lidí.


13. prosince - Byli zástupci "Svazu národů Kavkazu" na zasedání Státní dumy.
Viceprezident "Svazu národů Kavkazu" Žantemir Muhamedovič Gubačikov se dožadoval jménem Čečenců a všech Kavkazců, jménem mimořádném sjezdu národů Kavkazu, která se konala ve městě Nalčik, 12.11.94. "Okamžitého stažení ruských jednotek z území Čečenska", "zrušení starého rozhodnutí Nejvyššího sovětu Ruské federace ve vztahu k nezákonnosti a nezákonnosti volby prezidenta Čečenské republiky ", a stíhat ty, kdo vyzbrojil opozici pro údajně rozpoutání války.


14.prosince - Ruský prezident Boris Jelcin poslal hlavě čečenských separatistu Džocharovi Dudajevovi ultimátum, aby složili zbraně, jinak RF začne útočit na Grozné.Mi-8 (325-tý samostatný vrtulníkový pluk) byl zasažen palbou ze země v oblasti Nového Šaroja provádějící lety s nákladem potravin a zdravotnického materiálu. On udělal nouzové přistání; dva členové posádky byli zabiti nepřítelme na zemi, a třetí zemřel v zajetí od zranění.


19. prosince - Části divize Pskov pod velením generálmajora Babičeva obešli Samaški ze severu, a společně s ostatními části ruských sil pochodovali neobydleným a bezstromovým hřebenem Sunža, jde o hřeben na západním okraji města Grozného, ​​kde vstoupili v boje proti Dudajevcům.


Dne 20. prosince - Byl Mi-8MTV-2 (Vnitřních vojsk ministerstva vnitra Ruské federace) zasažen střelou z RPG během evakuace ztrát v regionu obce Petra a Pavla, 5 lidí bylo zabito.


22.prosince - V Moskvě na Okresní železnici pro nákladní vlaky, jezdící mezi stanicemi a Kožuchovo-Kanatčikovo vybuchla podomácku vyrobená bomba, plněná 400 gramy TNT.


24-28 prosince - Byla bitva o Chankalu, spadající pod okres Grozného.


27. prosince - Ve 21:05 došlo k výbuchu na autobusové lince 33. na konečnou stanici na jižním vchodu do Celoruského výstavního centra. Řidič autobusu byl zraněn. Cestující se dostali ven z kabiny, takže jim nic nebylo. Podle předběžných údajů vyšetřování, útok zákazníci teroristické byly "zástupci jedné ze skupin čečenských". Prošetření ukázalo, že výbušné zařízení fungovalo na bázi безоболочное(nevíme jak to přeložit, poznámka RP-DawahMedia) výbušný typ, který se rovná síle 250 gramů TNT, které bylo umístěno pod předním sedadlem autobusu.


31.prosince 1994 až 06.03.1995 - Útok na Grozný.
Prosinec 1994 - V rajónu Šatoja bylo ze země sestřeleno letadlo 899-tého leteckého útočného pluku. Pilot se katapultoval. Velitel eskadry Viktor Bondarev potlačil protiletadlové zbraně bojovníků, a až do příjezdu záchranného vrtulníku, střelbou ze vzduchu vyhnal bojovníky z místa pilotního přistání. Sestřelený pilot byl zachráněn.

1995

Bude brzy doplněno.

1996

Bude brzy doplněno.
KONEC VÁLKY 31. SRPNA 1996


ČEČENSKÝ POHLED NA VÁLKU


Po prvním tažení v roce 1994–1995, které vyvrcholilo zničující bitvou o Groznyj, se pokusily ruské federální síly o ovládnutí horské oblasti Čečenska, ale byli zahnáni zpět čečenskými partyzány a nájezdy na roviny, navzdory ohromnosti ruského vojska, jeho vojenskému vybavení a letecké podpoře.


Následná všeobecná demoralizace federálních sil a veskrze všeobecná opozice ruské veřejnosti brutálnímu konfliktu vedla Borise Jelcina k vyhlášení příměří v roce 1996 a k podpisu mírové smlouvy o rok později.Organizace na ochranu lidských práv obvinila ruské síly z nepřiměřeného a bezohledného použití síly, kdykoli se setkávali s odporem, což mělo za následek řadu civilních úmrtí (například podle organizace Human Rights Watch, ruské dělostřelecké a raketové útoky zabily nejméně 267 civilistů během prosince 1995, separatistické nájezdu na Gudermes).


Dominantním Ruská strategie byla založena na používání těžkého dělostřelectva a leteckých úderů v průběhu tažení, což vedlo některé Západní a čečenských zdroje k tomu, že označili ruské letecké údery jako záminku k vyvolávání bombových teroristických útoků v jiných částech Ruska.


Je ironií, že vzhledem k tomu, že etničtí Čečenci z Grozného byli schopni hledat útočiště u svých Teipů (čečenské a ingušské klany) v okolních obcích, vysoký podíl počátečních civilních obětí byly etničtí Rusové, kteří nebyli schopni si obstarat životaschopné únikové cesty.


Obce však byly rovněž těžce cíleny z prvních týdnech konfliktu (ruské kazetové bomby, například zabily nejméně 55 civilistů během ledna 1995, Šali kazetový bombovém útoku 3 civilisty).


Ruští vojáci často bránili civilistům v evakuaci z oblastí hrozícího nebezpečí a bránili humanitárním organizacím v pomoci civilistům v nouzi.


Bylo široce uváděno, že ruská vojska, zejména ty, které patří do Ministerstva vnitra, spáchaly četné a zčásti systematické mučení a popravy separatistických sympatizantů; oni byli často spojeny s začistka ( "čistící" nájezdy, které dopadali na  celé městské čtvrtí a vesnice podezřelých z přechovávání bojeviků - " separatistických bojovníků").


Humanitární a pomáhající skupiny zaznamenaly přetrvávající dění ze strany ruských vojáků, a to cela náhodné zabíjení, znásilňování a rabování cíleného na civilní obyvatelstvo, často v rozporu s jejich etnickou příslušností.


Separatistické bojovníci brali rukojmí v masovém měřítku, unesli nebo zabili Čečence považováé za spolupracovníky, a týrali civilní zajatce a federální válečné zajatce (zejména piloty).


Oba, separatisté i federální síly unesli rukojmí pro výkupné a používali je jako lidské štíty během bojů a pohybu jednotek (například skupina obklopených ruských vojsk si vzala přibližně 500 civilních rukojmí v 9. městské nemocnici v Grozném).Porušení, kterých se dopustili příslušníci ruských sil byli obvykle tolerovány ze strany jejich nadřízených a nebyli potrestáni, i když se to prošetřovalo (příběh Vladimíra Glebova sloužící jako příklad takové politiky).


Nicméně, ruské televize a noviny široce hlásily do značné míry necenzurované obrazy z masakrů.
V důsledku toho, že ruská média pokryly události v Čečně se stalo, že došlo ke ztrátě důvěry veřejnosti ve vládu a k strmému poklesu popularity prezidenta Jelcina.
Čečensko byl jeden z nejtěžších těžkostí Jelcinovy ​​prezidentské volební kampaně v r. 1996.


Navíc, vleklá válka v Čečensku, a to zejména mnoho zpráv o extrémním násilí proti civilnímu obyvatelstvu, podnítilo obavy a opovržení Ruskem jinými etnickými skupinami ve Ruské federaci.

NÁSLEDKY

Výsledkem války bylo podepsání dohod ve městě Chasavjurt a stažení ruských vojsk.
Čečensko  se opět stalo de facto nezávislým.

Zničené domy a vesnice nebyly obnoveny, ekonomika - byla vlastně kriminálního typu, nicméně kriminální nebyla nejen v Čečensku, podle bývalého náměstka Konstantin Borového, úplatky ve stavebnictví jako smluv Ministerstva obrany v průběhu první čečenské válce, dosáhl 80%  ze smluvené ceny.
Vzhledem k etnickým čistkám a nepřátelství Čečensko opustilo prakticky všechno nečečenské obyvatelstvo.
V zemi začala meziválečná krize a růst Wahhábismu, později toto vedlo k invazi do Dagestánu, a pak k začátku Druhé čečenské války (srpen 1999–16. dubna 2009).


Podle střízlivého odhadu přišlo o život 7 500 vojáků ruské armády, 4 000 čečenských bojovníků a více než 35 000 civilistů.


Dle jiných odhadů se počet obětí pohybuje mezi 80 000 až 100 000. Odhad celkového počtu obětí dvou ruských intervencí v první čečenské válce a druhé čečenské válce je 300 000 lidí z celkového počtu 1 milion obyvatel.


Z více než 500 000 osob se v důsledku bojů stali uprchlíci, jejich města a vesnice zůstaly ležet v troskách.

FOTOGALERIE (PODÍVEJME SE OČIMA ČEČENCŮ)